Marie Čermínová v roce 1919

Byla nejvýraznější představitelkou československé meziválečné avantgardy, stýkala se s nejvýznamnějšími a nejslavnějšími světovými umělci, zakládala nové hnutí. Její obrazy se dnes prodávají za desítky milionů korun. O její rodině a soukromém životě toho však není příliš známo. Není ani jasné, jak vznikl její pseudonym. Marie Čermínová alias Toyen je záhadnou osobností.

Toyen: Spící (1937)

Znalec umění a kurátor Karel Srp mladší o Toyen řekl:

„Zásadně neposkytovala žádné rozhovory. Ona se důsledně tomuto způsobu komunikace vyhýbala. Nenapsala žádný text, žádné vzpomínky na sebe. Odstřihla se od rodiny, žila samostatným životem“.

Toyen: Nebeská kompozice (1955)

V šestnácti letech opustila rodinu a postavila se na vlastní nohy.

Marie se narodila 21. září 1902 v Praze na Smíchově. O jejím dětství a dospívání toho příliš známo není, svůj svět si totiž už od mládí přísně střežila. Ona sama prohlašovala, že „žádnou rodinu nikdy neměla a nemá“, čímž se chtěla zcela oprostit od svých kořenů. V šestnácti letech opustila rodinu, postavila se na vlastní nohy a začala pracovat v továrně na výrobu mýdla na pražském Žižkově.

V roce 1919 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu. Studium však po třech letech předčasně ukončila. Po té se na letní dovolené na Jadranu seznamuje se svým celoživotním spolupracovníkem a přítelem Jindřichem Štýrským.

Toyen s Jindřichem Štýrským

Marie Čermínová alias Toyen

S Jindřichem Štyrským, malířem, básníkem a fotografem, se Marie Čermínová v roce 1923 připojila k avantgardnímu sdružení Devětsil, který byl utvářen kolem výtvarníka a teoretika umění Karla Teigeho. Někdy v této době nadobro skončila doba Marie Čermínové a zrodila se respektive zrodil se „Toyen“. Toyen totiž o sobě hovořila pouze v mužském rodě, což v tehdejší době bylo naprosto šokující. Odmítala konzervativní pojetí ženské role a sama sebe brala jako rovnou mužům, nejen umělecky, ale i společensky. To podtrhovaly její pánské oděvy a na krátko střižené vlasy.

Toyen: Potápěč (1926)

Paříž-Praha-Paříž

Poprvé zavítala do Paříže v roce 1925. Zde spolu s Jindřichem Štýrským vyhlásili vlastní směr „artificialismus“. V paříži spolupracovali a přátelili se s významnými osobnosti z tamního surrealistického okruhu. Vytvořila si tak zde zázemí, do kterého se pak po válce mohla vrátit.

Válku a okupaci prožila v Československu, v roce 1947 však opět odjíždí do Paříže, tentokrát však již natrvalo. Do své vlasti se už nikdy nevrátila.

Ve Francii navázala na úspěšnou předválečnou spolupráci se surrealistickou skupinou sdruženou okolo Bretona. Stala se uznávanou autoritou, o čemž svědčí i to, že sám Breton ji po své smrti přenechal svůj ateliér. Jeho smrt má za následek úpadek celé skupiny a v roce 1969 je pak zcela rozpuštěna. Toyen posledních 10 let života prožila o samotě jen s pár nejbližšími, zemřela 9. listopadu 1980.